Ohmův zákon je základním principem v elektrotechnice a fyzice, který popisuje vztah mezi napětím, proudem a odporem v elektrickém obvodu. Byl pojmenován po německém fyzikovi Georgu Simonu Ohmovi, který jej formuloval v roce 1827. Podle Ohmova zákona je elektrický proud (I) protékající vodivým materiálem přímo úměrný napětí (U) na koncích tohoto materiálu a nepřímo úměrný jeho elektrickému odporu (R). Tento vztah lze vyjádřit jednoduchou rovnicí: ( I = frac{U}{R} ). Ohmův zákon je klíčový pro analýzu a návrh elektrických obvodů a systémů, protože umožňuje předvídat chování elektrických prvků a správně dimenzovat komponenty.
Ohmův zákon platí především pro lineární odpory, což jsou materiály, u kterých je vztah mezi napětím a proudem lineární. To znamená, že když napětí na rezistoru zdvojnásobíme, zdvojnásobí se i proud procházející tímto rezistorem. Pro některé materiály a složitější komponenty, jako jsou polovodiče, diody nebo tranzistory, však Ohmův zákon nemusí platit přímo, protože jejich vztah mezi napětím a proudem je nelineární. Nicméně pro mnoho praktických aplikací je Ohmův zákon dostatečně přesný na to, aby poskytoval užitečné a spolehlivé výsledky.
V praxi se Ohmův zákon často používá k řešení problémů v elektrických obvodech. Pokud známe dva ze tří parametrů (napětí, proud, odpor), můžeme třetí vypočítat pomocí Ohmova zákona. Například pokud máme známý odpor a proud procházející obvodem, můžeme snadno určit napětí aplikované na tento obvod. Tato jednoduchá, ale mocná rovnice je nezbytná pro inženýry a techniky při navrhování a analýze elektrických systémů, a je proto jedním z prvních principů, které se studenti elektrotechniky učí při studiu tohoto oboru.
Mgr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)