Ohmův zákon je základní princip elektrotechniky, který popisuje vztah mezi elektrickým napětím (U), elektrickým proudem (I) a elektrickým odporem (R) v elektrickém obvodu. Tento zákon, pojmenovaný po německém fyzikovi Georgu Simonovi Ohmovi, který ho formuloval v roce 1827, je vyjádřen jednoduchou rovnicí: (U = I cdot R). Rovnice uvádí, že napětí (U) přes vodič je přímo úměrné proudu (I) tekoucímu tímto vodičem a odporu (R) tohoto vodiče. Z tohoto vztahu plyne, že pokud známe dvě z těchto tří veličin, můžeme vždy vypočítat třetí.
Ohmův zákon má klíčový význam v oblasti navrhování a analýzy elektrických obvodů. Elektrický odpor materiálů je měřen v ohmech (Ω) a charakterizuje, jak moc daný materiál brání průchodu elektrického proudu. Materiály s nízkým odporem, jako jsou kovy, jsou dobré vodiče, zatímco materiály s vysokým odporem, jako jsou keramika nebo sklo, jsou dobré izolátory. Aplikace Ohmova zákona umožňuje inženýrům a technikům určit správné hodnoty komponent, jako jsou rezistory, aby zajistili správné fungování elektrických zařízení a systémů.
Platnost Ohmova zákona je přitom omezena na takzvané ohmické materiály, u kterých je vztah mezi napětím a proudem lineární, což znamená, že odpor je konstantní. V reálných materiálech však může dojít k nelinearitám, například v případě polovodičů nebo při vysokých proudech a napětích, kde se materiál může zahřát a změnit své vlastnosti. Přesto je Ohmův zákon fundamentálním nástrojem v elektrotechnice a elektronice, který zjednodušuje analýzu a návrh elektrických obvodů tím, že poskytuje jednoduchý, ale mocný vztah mezi základními elektrickými veličinami.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)