Elektromagnetická indukce je jev, při kterém se v elektrickém obvodu indukuje elektromotorické napětí (EMN) v důsledku změny magnetického pole procházejícího tímto obvodem. Tento fenomén byl objeven anglickým fyzikem Michaelem Faradayem v roce 1831 a je základem pro mnoho moderních technologií, včetně generátorů elektrické energie, transformátorů a elektromotorů. Základní princip elektromagnetické indukce lze shrnout Faradayovým zákonem elektromagnetické indukce, který říká, že velikost indukovaného napětí je přímo úměrná rychlosti změny magnetického toku.
Faradayův zákon lze matematicky vyjádřit jako EMN = -dΦ/dt, kde EMN je elektromotorické napětí, Φ je magnetický tok a t je čas. Záporné znaménko v této rovnici je důsledkem Lenzova zákona, který stanovuje, že indukované napětí má směr, který vytváří proud, jenž se snaží proti změně magnetického toku. Tento zákon je klíčovým prvkem chápání konzervativních sil v magnetických a elektrických obvodech a vysvětluje, proč indukované napětí působí proti původní změně magnetického pole.
Aplikace elektromagnetické indukce jsou široké a rozmanité. V generátorech elektrické energie je mechanická energie přeměněna na elektrickou energii rotací cívky v magnetickém poli, čímž se vytváří měnící se magnetický tok a indukuje se napětí. Transformátory, které jsou klíčové pro distribuci elektrické energie, využívají elektromagnetickou indukci k přenosu elektrické energie mezi dvěma nebo více cívkami, což umožňuje změnu napětí a proudu mezi obvody. Elektromotory fungují na obráceném principu, kde elektrická energie indukuje mechanický pohyb prostřednictvím interakce mezi magnetickým polem a proudem v cívce. Elektromagnetická indukce je tedy fundamentálním principem, který umožňuje široké spektrum moderních technologií a zařízení.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)