Ohmův zákon je jedním z fundamentálních principů v elektrotechnice a fyzice, který popisuje vztah mezi elektrickým napětím, proudem a odporem v elektrickém obvodu. Tento zákon byl formulován německým fyzikem Georgem Simonem Ohmem v roce 1827. Základní matematická reprezentace Ohmova zákona je (V = I cdot R), kde (V) značí napětí ve voltech (V), (I) značí proud v ampérech (A) a (R) značí odpor v ohmech (Ω). Ohmův zákon tedy říká, že napětí mezi dvěma body v elektrickém obvodu je přímo úměrné proudu protékajícímu těmito body, přičemž konstanta úměrnosti je odpor.
Praktické aplikace Ohmova zákona jsou široké a významné. Tento zákon je klíčový pro návrh a analýzu elektrických obvodů. Například při konstrukci elektrických zařízení, jako jsou rezistory, můžeme pomocí Ohmova zákona určit potřebný odpor, aby zařízení správně fungovalo při daném napětí a proudu. Kromě toho je Ohmův zákon základním nástrojem při diagnostice problémů v elektrických obvodech, kdy můžeme pomocí měření napětí a proudu odhadnout, zda je odpor v obvodu v pořádku, nebo zda došlo k nějaké závadě, jako je například zkrat nebo přerušení vodiče.
Je důležité zdůraznit, že Ohmův zákon platí pouze pro takzvané ohmické materiály, u nichž je vztah mezi napětím a proudem lineární a odpor je konstantní. U neohmických materiálů, jako jsou například polovodiče nebo některé kapaliny, tento lineární vztah neplatí a odpor může záviset na napětí, teplotě nebo jiných faktorech. Přesto je Ohmův zákon mimořádně užitečným nástrojem, který zjednodušuje pochopení a analýzu mnoha typů elektrických systémů a je základem pro mnoho dalších teorií a zákonů v elektrotechnice a fyzice.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)