Ohmův zákon je fundamentálním principem v oblasti elektřiny a elektroniky, který popisuje vztah mezi elektrickým napětím (U), proudem (I) a odporem (R) v elektrickém obvodu. Tento zákon byl poprvé formulován německým fyzikem Georgem Simonem Ohmem v roce 1827. Matematicky je Ohmův zákon vyjádřen jednoduchou rovnicí U = I * R, kde U je napětí v jednotkách voltů (V), I je proud v jednotkách ampérů (A) a R je odpor v jednotkách ohmů (Ω). Tento vztah umožňuje předpovědět chování elektrických obvodů a je základem pro návrh a analýzu elektronických zařízení.
Praktický význam Ohmova zákona spočívá v jeho schopnosti umožnit inženýrům a technikům snadno vypočítat jeden z tří základních parametrů (napětí, proud, odpor), pokud znají zbývající dva. Například, pokud známe napětí a odpor v obvodu, můžeme snadno určit, jaký proud bude obvodem procházet. Tato jednoduchost a univerzálnost činí Ohmův zákon klíčovým nástrojem při řešení problémů v elektrotechnice, ať už jde o vývoj složitých obvodů nebo základní elektrické instalace.
Ohmův zákon však platí pouze za určitých podmínek, konkrétně v tzv. ohmických materiálech, kde je poměr mezi napětím a proudem lineární. V praxi existují materiály a zařízení, jako jsou polovodiče nebo diody, které vykazují nelineární vztahy mezi napětím a proudem. V takových případech je třeba použít pokročilejší metody a zákony k jejich analýze. Přesto však Ohmův zákon zůstává jedním z nejdůležitějších a nejčastěji používaných principů v elektrotechnice, jehož pochopení je klíčové pro každého, kdo se zabývá elektřinou a elektronikou.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)