Ohmův zákon je jedním ze základních principů elektřiny a elektroniky, který popisuje vztah mezi napětím, proudem a odporem v elektrickém obvodu. Tento zákon byl formulován německým fyzikem Georgem Simonem Ohmem v roce 1827 a lze jej vyjádřit jednoduchou rovnicí: (V = I cdot R), kde (V) představuje napětí ve voltech, (I) proud v ampérech a (R) odpor v ohmech. Ohmův zákon je klíčový pro návrh a analýzu elektrických obvodů, neboť umožňuje inženýrům a vědcům vypočítat, jaké napětí je potřeba pro dosažení určitého proudu při daném odporu, nebo naopak jaký odpor je potřeba pro dosažení určitého proudu při daném napětí.
Zákon předpokládá lineární vztah mezi napětím a proudem, což znamená, že při konstantním odporu je proud přímo úměrný napětí. Tento vztah je však platný pouze pro tzv. ohmické materiály, které mají konstantní odpor nezávislý na aplikovaném napětí nebo proudu. V praxi to znamená, že Ohmův zákon platí pro většinu kovových vodičů a dalších materiálů, které se běžně používají v elektrických obvodech. Nicméně existují i materiály, které nevyhovují Ohmovu zákonu, jako jsou polovodiče, kde odpor může záviset na teplotě, napětí nebo jiných fyzikálních podmínkách.
Ohmův zákon má mnoho praktických aplikací. Například v elektronice se používá k návrhu rezistorů, které jsou komponenty určené k omezení proudu v obvodu. Inženýři a technici také často využívají Ohmův zákon při diagnostice a opravě elektrických zařízení, aby zjistili, zda jsou komponenty funkční nebo zda mají vadný odpor. Navíc je Ohmův zákon základem pro složitější analýzu obvodů, která zahrnuje Kirchhoffovy zákony, Théveninovu teorii a další pokročilé metody. Díky své jednoduchosti a univerzálnosti zůstává Ohmův zákon jedním z nejdůležitějších nástrojů v oblasti elektrotechniky.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)