Ohmův zákon je fundamentálním principem v elektrotechnice a fyzice, který popisuje vztah mezi elektrickým proudem (I), napětím (U) a odporem (R) v elektrických obvodech. Tento zákon byl formulován německým fyzikem Georgem Simonem Ohmem v roce 1827. Matematicky je Ohmův zákon vyjádřen rovnicí U = I * R, což znamená, že napětí v obvodu je přímo úměrné proudu protékajícímu obvodem a odporu obvodu. Tento vztah je platný za předpokladu, že teplota a další fyzikální podmínky zůstávají konstantní.
Ohmův zákon má zásadní praktické aplikace, zejména v oblasti navrhování a analýzy elektrických obvodů. Díky němu lze snadno určit, jaké napětí je potřeba ke generování určitého proudu skrze rezistor o známém odporu, nebo naopak, jaký odpor je potřebný pro dosažení požadovaného proudu při daném napětí. Znalost Ohmova zákona umožňuje inženýrům a technikům optimalizovat obvody pro maximální účinnost a bezpečnost, což je klíčové v elektronických zařízeních od nejjednodušších domácích spotřebičů až po komplexní průmyslové systémy.
Je důležité poznamenat, že Ohmův zákon je platný především pro tzv. ohmické materiály, které mají lineární vztah mezi napětím a proudem. Nicméně existují materiály a součástky, u kterých tento vztah neplatí lineárně – například polovodiče, diody nebo tranzistory. U těchto prvků je vztah mezi napětím a proudem nelineární a závisí na dalších faktorech, jako je teplota nebo specifické vlastnosti materiálu. Přesto zůstává Ohmův zákon základním stavebním kamenem v pochopení a analýze elektrických obvodů, poskytující základní rámec, na kterém je možné stavět složitější teorie a aplikace v elektrotechnice a elektronice.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)