Ohmův zákon je jedním ze základních principů v elektrotechnice a fyzice, který popisuje vztah mezi napětím, proudem a odporem v elektrickém obvodu. Formuloval ho německý fyzik Georg Simon Ohm v roce 1827. Ohmův zákon lze vyjádřit jednoduchou rovnicí: ( V = I cdot R ), kde ( V ) reprezentuje napětí (ve voltech), ( I ) proud (v ampérech) a ( R ) odpor (v ohmech). Tento zákon je klíčový pro pochopení, jak elektrické obvody fungují, a umožňuje inženýrům a technikům vypočítat, jak se elektrické veličiny navzájem ovlivňují.
Ohmův zákon platí pro mnoho materiálů a komponentů, které jsou považovány za ohmické, což znamená, že jejich odpor zůstává konstantní při změně napětí a proudu. Tyto materiály dodržují lineární vztah v grafu, kde napětí je na ose y a proud na ose x, a tento graf má tvar přímky procházející počátkem. Materiály nebo komponenty, které odpor nemají konstantní, se označují jako neohmické a jejich vztah mezi napětím a proudem je nelineární. Příkladem neohmických prvků jsou diody a tranzistory, kde odpor mění hodnotu v závislosti na aplikovaném napětí nebo proudu.
V praktických aplikacích se Ohmův zákon používá k návrhu a analýze elektrických a elektronických obvodů. Inženýři mohou určit vhodné komponenty, jako jsou rezistory, aby zajistili, že obvod funguje správně a bezpečně. Ohmův zákon také umožňuje výpočet výkonu v obvodech pomocí vztahu ( P = V cdot I ), kde ( P ) je výkon ve wattech. Přestože Ohmův zákon neplatí pro všechny situace, například u supravodičů, kde odpor může být nulový, poskytuje důležitý základ pro většinu běžných aplikací v elektrotechnice a fyzice.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)