Ohmův zákon je základem klasické elektrotechniky a je pojmenován po německém fyzikovi Georgu Simonu Ohmovi, který jej formuloval v roce 1827. Tento zákon popisuje vztah mezi napětím, proudem a odporem v elektrickém obvodu. Matematicky je vyjádřen rovnicí ( V = I times R ), kde ( V ) značí napětí (ve voltech), ( I ) proud (v ampérech) a ( R ) odpor (v ohmech). Ohmův zákon říká, že proud procházející vodičem mezi dvěma body je přímo úměrný napětí mezi těmito body a nepřímo úměrný elektrickému odporu vodiče.
Základní aplikací Ohmova zákona v praxi je jeho využití při návrhu a analýze elektrických obvodů. Pomocí této jednoduché rovnice mohou inženýři a technici vypočítat jeden ze tří komponentů (napětí, proud, odpor) za předpokladu, že mají hodnoty zbylých dvou. Zákon tak poskytuje klíčové informace, které pomáhají určit, jak se obvod bude chovat za určitých podmínek. Například při návrhu elektronických zařízení lze použít Ohmův zákon k určení vhodného odporu pro daný prvek, aby byly splněny požadované parametry obvodu.
Ohmův zákon však platí pouze pro tzv. ohmické materiály, kde je vztah mezi napětím a proudem lineární. V praxi existuje mnoho materiálů a komponent, které se chovají neohmicky, znamená to, že jejich odpor se mění s proudem, napětím nebo teplotou. Mezi příklady těchto neohmických zařízení patří diody a tranzistory, které vykazují nelineární charakteristiky. Přesto je Ohmův zákon zásadním nástrojem pro pochopení a analýzu široké škály elektrických a elektronických systémů, a to i v případech, kdy se musí vzít v úvahu další faktory a složitosti.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)