Ohmův zákon je fundamentálním principem v elektrotechnice a fyzice, který popisuje vztah mezi napětím, proudem a odporem v elektrickém obvodu. Formuloval jej německý fyzik Georg Simon Ohm v roce 1827 a vyjádřil ho rovnicí I = U/R, kde I je elektrický proud (v ampérech), U je elektrické napětí (ve voltech) a R je elektrický odpor (v ohmech). Tento jednoduchý vztah je klíčový pro pochopení chování elektrických obvodů a je základem pro mnoho aplikací v oblasti elektroniky a elektrotechniky.
Ohmův zákon je aplikovatelný na lineární obvody, kde vztah mezi napětím a proudem zůstává konstantní, což znamená, že odpor je nezávislý na proudu a napětí. V praxi to znamená, že pokud v obvodu zvýšíme napětí, proud se zvýší úměrně, pokud se odpor nemění. Tento zákon je však platný pouze pro materiály a součástky, které vykazují lineární vlastnosti, jako jsou například kovové vodiče. Existují také materiály a zařízení, které se nechovají lineárně, jako jsou diody a tranzistory, kde odpor může být závislý na napětí a proudu, a tedy Ohmův zákon pro ně neplatí přímo.
Význam Ohmova zákona přesahuje teoretické aspekty a má praktické využití v inženýrství a designu elektrických zařízení. Při návrhu elektronických obvodů pomáhá inženýrům určit potřebné hodnoty komponent, jako jsou rezistory, aby dosáhli požadovaného výkonu a stability obvodu. Rovněž je nezbytný při analýze složitějších elektrických sítí, kde se často kombinuje s dalšími zákony, jako jsou Kirchoffovy zákony, které se zabývají součtem proudů a napětí v uzlech a smyčkách obvodu. Ohmův zákon je tedy základním nástrojem pro jakékoli elektrické nebo elektronické projekty a je důležitou součástí vzdělávacího kurikula v oborech zaměřených na elektrotechniku.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)