Fotovoltaické panely, často označované jako solární panely, jsou zařízení, která přeměňují sluneční energii na elektrickou energii pomocí fotovoltaického jevu. Tento jev byl poprvé objeven v roce 1839 francouzským fyzikem Alexandrem Edmondem Becquerelem, který zjistil, že některé materiály mohou produkovat malé elektrické napětí, když jsou vystaveny slunečnímu světlu. Moderní fotovoltaické panely jsou obvykle složeny z polovodičových materiálů, jako je křemík, které jsou schopny efektivně absorbovat fotony ze slunečního záření a díky tomu uvolňovat elektrony, čímž se vytváří elektrický proud.
Základní jednotkou fotovoltaického systému je solární článek, který je složen z několika vrstev materiálů. Při dopadu slunečního světla na solární článek dochází k uvolnění elektronů, které jsou pak směrovány speciálními vrstvami k vytvoření elektrického pole. Většina komerčních solárních panelů využívá křemíkové články, které mohou být buď monokrystalické, polykrystalické nebo tenkovrstvé. Monokrystalické panely jsou obvykle účinnější, ale také dražší na výrobu. Polykrystalické panely jsou levnější, ale mírně méně účinné. Tenkovrstvé panely, i když jsou flexibilnější a levnější, mají obecně nižší účinnost než křemíkové varianty.
Fotovoltaické technologie hrají klíčovou roli v přechodu k obnovitelným zdrojům energie a snižování závislosti na fosilních palivech. Využití solárních panelů je ekologicky šetrné, protože neprodukují žádné emise skleníkových plynů během provozu. Fotovoltaické systémy lze snadno integrovat do stávajících elektrických sítí a jejich instalace může být škálována od malých domácích systémů po rozsáhlé solární farmy. Výzkum a vývoj v oblasti fotovoltaiky se nadále soustředí na zvýšení účinnosti, prodloužení životnosti panelů a snížení výrobních nákladů, což dělá z této technologie atraktivní řešení pro udržitelnou energetickou budoucnost.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)