Tranzistor je základní aktivní elektronická součástka, která má zásadní význam v moderní elektronice a výpočetní technice. Jeho základní funkcí je zesilování a spínání elektrických signálů. Tranzistor byl vynalezen roku 1947 Johnem Bardeenem, Williamem Shockleym a Walterem Brattainem v Bellových laboratořích. Za tento převratný objev získali tvůrci v roce 1956 Nobelovu cenu za fyziku, neboť tranzistor nahradil rozměrné elektronky a umožnil miniaturizaci a rozvoj elektronických zařízení. Dnes tvoří tranzistory základní stavební prvky všech integrovaných obvodů, což jsou například mikroprocesory a paměti v počítačích.
Existuje několik typů tranzistorů, z nichž nejčastěji používané jsou bipolární tranzistory (BJT – Bipolar Junction Transistor) a tranzistory s řízeným elektrickým polem, označované jako MOSFET (Metal-Oxide-Semiconductor Field-Effect Transistor). Bipolární tranzistor má tři vývody: emitor, báze a kolektor. Princip činnosti spočívá v tom, že malý proud v bázi umožňuje řídit mnohem větší proud mezi emitorem a kolektorem, čímž dochází k zesílení signálu. V případě MOSFETu proud mezi zdrojem a výstupem řídí elektrické pole vytvářené napětím na tzv. hradle (gate). MOSFETy jsou populární zejména v digitálních obvodech díky vysoké rychlosti a nízké spotřebě elektrické energie.
Praktické využití tranzistorů zahrnuje širokou škálu aplikací: od jednoduchých zesilovačů v rádiích, přes spínací prvky v počítačových procesorech, až po logické členy v integrovaných obvodech. Moderní mikroprocesory obsahují miliardy tranzistorů na čipu menším než poštovní známka, což ukazuje na úroveň miniaturizace dosažené díky technologii výroby tranzistorů. Rozvoj tranzistorů umožnil vznik digitálního věku – bez nich by neexistovaly počítače, mobilní telefony, internet ani další elektronická zařízení, která zásadním způsobem změnila způsob lidského života i možnosti vědeckotechnického rozvoje.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)