Elektrotechnická norma je soubor technických specifikací a požadavků, které jsou navrženy a schváleny uznaným normalizačním orgánem s cílem zabezpečit optimální stupeň řádu v určité oblasti elektrotechniky. Tyto normy jsou zásadní pro zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a interoperability elektrických zařízení a systémů. Jsou klíčové pro výrobce, projektanty, dodavatele, instalatéry a uživatele elektrických zařízení, neboť definují technické podmínky, kterými se musí řídit pro zajištění kompatibility a bezpečného provozu.
Elektrotechnické normy pokrývají širokou škálu témat, včetně, ale nejenom, designu zařízení, výrobních procesů, testování výrobků, bezpečnostních požadavků, měření, kvality a ochrany životního prostředí související s výrobou a používáním elektrických prvků a systémů. Tyto normy mohou být mezinárodní (např. série IEC – International Electrotechnical Commission), regionální (např. EN – Evropské normy) nebo národní (např. ČSN – České státní normy). Používání elektrotechnických norem je někdy dobrovolné a slouží jako doporučení pro nejlepší praxe, v jiných případech může být jejich dodržování vyžadováno zákonem nebo jako podmínka pro získání certifikace a povolení k provozu.
Význam elektrotechnických norem se ještě více zvyšuje v době globalizace a mezinárodního obchodu. Jednotné normy umožňují výrobcům vyvážet a prodávat své produkty na mezinárodních trzích bez nutnosti provádět rozsáhlé úpravy pro splnění různých národních standardů. To zvyšuje konkurenceschopnost a umožňuje spotřebitelům větší výběr produktů. Kromě toho, jednotné normy podporují inovace, usnadňují rozvoj nových technologií a přispívají k ochraně zdraví a bezpečnosti lidí i k ochraně životního prostředí. Normy neustále podléhají revizím a aktualizacím, aby odrážely nejnovější technologický vývoj a zajišťovaly, že průmyslové postupy zůstávají na špici technologického pokroku.
Mgr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)