Elektromagnetická indukce je fundamentálním jevem v oblasti elektromagnetismu, který byl objeven Michaelem Faradayem v roce 1831. Tento jev popisuje, jak změna magnetického pole v čase generuje elektromotorickou sílu (EMF), což je základní mechanismus pro produkci elektrického proudu ve vodičích. Zjednodušeně řečeno, pokud se magnetické pole kolem cívky nebo vodiče mění, indukuje v tomto vodiči elektrický proud. Tento princip je klíčový pro fungování mnoha elektrických zařízení, od transformátorů po generátory elektrické energie.
Matematicky je elektromagnetická indukce vyjádřena Faradayovým zákonem indukce, který říká, že indukovaná elektromotorická síla v uzavřeném obvodu je přímo úměrná časové změně magnetického toku tímto obvodem. Tento zákon lze zapsat jako EMF = -dΦ/dt, kde Φ představuje magnetický tok a dΦ/dt je jeho časová změna. Minus znak v rovnici odráží Lenzův zákon, který stanoví, že indukovaný proud bude mít takový směr, aby vytvářel magnetické pole, které se bude snažit potlačit změnu původního magnetického toku.
Praktické aplikace elektromagnetické indukce jsou nesmírně rozmanité. V elektrických generátorech se mechanická energie, často získaná z rotačního pohybu turbín poháněných vodou, párou nebo větrnými silami, přeměňuje na elektrickou energii právě prostřednictvím tohoto jevu. Transformátory, které jsou nezbytné pro přenos elektrické energie na velké vzdálenosti, využívají elektromagnetickou indukci k mění napětí proudu v sítích. Dokonce i běžné domácí spotřebiče jako indukční vařiče fungují na principu elektromagnetické indukce, kdy se střídavé magnetické pole indukuje proud v kovové nádobě, což vede k jejímu zahřívání. Elektromagnetická indukce tedy představuje klíčový koncept, který umožňuje efektivní výrobu, přenos a využívání elektrické energie.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)