Ohmův zákon je fundamentální princip v elektrotechnice a elektronice, který popisuje vztah mezi elektrickým napětím (U), proudem (I) a odporem (R) v elektrickém obvodu. Tento zákon je pojmenován po německém fyzikovi Georgu Simonu Ohmovi, který jej popsal v roce 1827. Matematicky je Ohmův zákon vyjádřen rovnicí U = I * R, kde U je napětí měřené ve voltech (V), I je proud v ampérech (A) a R je odpor v ohmech (Ω). Tento vztah je klíčový pro pochopení a analýzu elektrických obvodů, protože umožňuje výpočet jedné z těchto veličin, pokud jsou známy dvě zbývající.
Ohmův zákon je aplikovatelný na širokou škálu materiálů a zařízení, která vykazují lineární vztah mezi napětím a proudem. Materiály, které tento vztah dodržují, se nazývají ohmické materiály a jejich odpor zůstává konstantní při změně napětí a proudu. Příkladem je většina kovových vodičů. Nicméně, existují také neohmické materiály, které se nechovají podle Ohmova zákona – jejich odpor se mění s napětím či proudem. Příklady zahrnují polovodiče, diody a některé speciální typy rezistorů. V těchto případech je vztah mezi napětím a proudem nelineární a je třeba použít jiné metody pro analýzu obvodů.
Ohmův zákon má široké praktické využití v inženýrství a technologii. Pomáhá při návrhu a analýze elektrických a elektronických obvodů, od jednoduchých obvodů s bateriemi a rezistory až po složité elektronické zařízení jako jsou počítače a telekomunikační systémy. Inženýři a technici mohou pomocí Ohmova zákona určit vhodné hodnoty komponent pro zajištění správného fungování obvodů, což je zásadní pro bezpečnost a efektivnost elektrických systémů. Dále je tento zákon základním kamenem pro další teoretické koncepty v elektrotechnice, včetně Kirchhoffových zákonů a analýzy střídavých proudů (AC). Ohmův zákon tak zůstává nezbytnou součástí vzdělávání a praxe v oblasti elektrotechniky.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)