Ohmův zákon je fundamentální princip v elektrotechnice a fyzice, který popisuje vztah mezi napětím, proudem a odporem v elektrickém obvodu. Tento zákon byl poprvé formulován německým fyzikem Georgem Simonem Ohmem v roce 1827. Základní formou tohoto zákona je rovnice (V = I cdot R), kde (V) představuje napětí (ve voltech), (I) elektrický proud (v ampérech) a (R) elektrický odpor (v ohmech). Rovnice vyjadřuje, že napětí v obvodu je přímo úměrné proudu procházejícímu obvodem a odporu v obvodu.
Ohmův zákon hraje klíčovou roli při analýze elektrických obvodů. Umožňuje nám předpovědět, jak se bude elektrický obvod chovat při změnách v napětí, proudu nebo odporu. Například, pokud se zvýší napětí a odpor zůstane konstantní, proud se také zvýší. Naopak, pokud se zvýší odpor a napětí zůstane konstantní, proud se sníží. Tento vztah je zásadní pro návrh a analýzu elektronických zařízení a systémů, včetně jednoduchých obvodů, jako jsou rezistory a složitějších systémů, jako jsou elektrické sítě.
Je důležité si uvědomit, že Ohmův zákon platí pouze pro tzv. ohmické materiály, které mají lineární vztah mezi napětím a proudem, tedy jejich odpor je konstantní bez ohledu na velikost proudu. V reálných materiálech mohou nastat situace, kde tento vztah nemusí být přesně lineární, například v polovodičích nebo při velmi vysokých proudech a teplotách. Přesto je Ohmův zákon neocenitelným nástrojem pro široké spektrum aplikací v elektrotechnice a fyzice, poskytující základní rámec pro pochopení a předpovídání chování elektrických obvodů.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)