Základní pojmy v elektrotechnice
Elektrotechnika je technický obor zabývající se studiem, výrobou a aplikací elektrických a elektromagnetických jevů. Základní stavební jednotkou elektrotechniky je elektrický náboj, jehož elementární nositelé jsou elektrony a protony. Z náboje vyplývá elektrický proud, definovaný jako tok elektrického náboje vodičem za jednotku času. Statický proud se nazývá stejnosměrný (DC), zatímco proměnný je střídavý (AC). Základní jednotkou elektrického proudu je ampér (A), kterým v praxi měříme množství náboje procházejícího průřezem vodiče za sekundu.
Dalším klíčovým pojmem je elektrické napětí (U), vyjadřující rozdíl elektrického potenciálu mezi dvěma body obvodu. Napětí je hnací silou elektrického proudu a jeho jednotkou je volt (V). Odpor vodiče vůči proudu se nazývá elektrický odpor, značený R, jehož jednotkou je ohm (Ω). Vztah mezi napětím, proudem a odporem popisuje Ohmův zákon: U = R I. Tyto pojmy tvoří základ pro orientaci v elektrických obvodech, jejich návrhu, analýze i praktickém používání.
Mezi další důležité pojmy patří výkon a energie. Elektrický výkon (P) udává, jakou práci vykoná elektrický proud za jednu sekundu, vypočítá se jako P = U I a jeho jednotkou je watt (W). Elektrická energie je množství práce vykonané při proudění proudu, její jednotkou je joule (J) nebo v praxi kilowatthodina (kWh). Moderní elektrotechnika dále pracuje s pojmy jako kapacita (schopnost akumulovat elektrický náboj), indukčnost (schopnost vytvářet elektromagnetické pole), impedance (zdánlivý odpor střídavých obvodů) apod. Znalost těchto základních pojmů je nezbytná pro pochopení principů fungování elektrických obvodů, elektronických zařízení i při řešení technických problémů v praxi.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)