Ohmův zákon patří mezi základní stavební kameny elektrotechniky a fyziky obecně. Jeho principy formuloval v roce 1827 německý fyzik Georg Simon Ohm, jehož experimenty ukázaly, že velikost elektrického proudu (I) protékajícího vodičem je přímo úměrná napětí (U), které je na vodiči přivedeno, a nepřímo úměrná elektrickému odporu (R) vodiče. Tento vztah lze matematicky vyjádřit základní rovnicí: U = R × I, kde U je elektrické napětí ve voltech (V), I elektrický proud v ampérech (A) a R odpor v ohmech (Ω). Tento zákon popisuje chování lineárních, tzv. ohmických vodičů, kde je odpor konstantní a nezávisí na napětí ani proudu.
Praktické využití Ohmova zákona je nesmírně široké. Umožňuje například určit hodnotu potřebného odporu k omezení proudu v elektrickém obvodu, navrhnout vhodné napájecí napětí pro různé spotřebiče nebo analyzovat poruchy v elektrických sítích. Pomocí tohoto vztahu lze také odvodit další důležité vztahy, například pro výpočet výkonu (P = U × I) nebo ztrát na odporu. Ohmův zákon je zároveň východiskem pro chápání složitějších jevů, jako jsou Kirchhoffovy zákony, které platí i pro rozvětvené elektrické obvody. Z experimentálního hlediska lze zákonnost vztahu snadno ověřit měřením proudu a napětí na známém odporovém prvku.
Je ovšem důležité uvědomit si, že Ohmův zákon platí pouze pro lineární, ohmické součástky, kterými jsou například kovové vodiče nebo některé rezistory. Existují však komponenty, jako jsou polovodičové diody, žárovky či elektrolytické roztoky, kde vztah mezi proudem a napětím není lineární – zde už Ohmův zákon přímo neplatí, protože odpor je závislý na velikosti napětí nebo proudu a musí se popisovat složitějšími modely. Přesto je Ohmův zákon nepostradatelným nástrojem každého elektrotechnika a tvoří základní výchozí bod pro pochopení chování elektrických obvodů a návrh elektronických zařízení.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)