Fotovoltaické systémy představují moderní technologii přeměny slunečního záření na elektrickou energii za využití tzv. fotovoltaického jevu. Základní princip spočívá v tom, že fotony dopadajícího slunečního světla excitují elektrony v polovodičovém materiálu – typicky křemíkových článcích. Tyto excitované elektrony vytvářejí elektrický proud, jenž je veden vývody ze solárního panelu. Takto vyrobená stejnosměrná elektřina je u běžných střídavých elektrických sítí dále převáděna pomocí střídače na střídavý proud, kompatibilní s domácími spotřebiči.
Moderní fotovoltaické systémy se skládají ze tří hlavních částí: FV panelů, střídače a případně akumulačního systému (baterií). Panely lze instalovat na střechy budov, na pozemky či na speciální konstrukce sledující pohyb slunce. Výkon systému je ovlivňován účinností panelů, geografickou polohou, sklonem a orientací panelů i aktuálními povětrnostními podmínkami. Nejrozšířenější jsou dnes křemíkové články, u nichž účinnost běžně dosahuje 18–22 %, rozvíjí se však i technologie jako tenkovrstvé články nebo články na bázi perovskitů, které slibují další zvýšení účinnosti a snížení nákladů.
Fotovoltaika je významnou složkou obnovitelných zdrojů energie. Její bezemisní provoz přispívá k ochraně životního prostředí, k diversifikaci energetického mixu a snížení závislosti na fosilních palivech. S rostoucí účinností, ekonomikou výroby a rozvojem akumulačních technologií se fotovoltaické systémy stávají stále dostupnější alternativou pro domácnosti, podniky i velké elektrárny. Rozšíření této technologie je podporováno i různými dotačními programy a státními politikami na podporu obnovitelných zdrojů. Významným trendem posledních let je také kombinace fotovoltaiky s chytrými sítěmi a systémy pro řízení spotřeby energie, což umožňuje ještě efektivnější zapojení do energetické infrastruktury.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)