Elektronická součástka je základní prvek, který se využívá v elektronických obvodech k řízení toku elektrického proudu, zpracování signálů nebo uchovávání informací. Tyto součástky lze rozdělit do několika kategorií, například na pasivní (rezistory, kondenzátory, cívky), aktivní (tranzistory, diody, integrované obvody) a elektromechanické prvky (relé, spínače). Pasivní součástky nezískávají energii ze zdroje kromě té, kterou jen rozptylují nebo uchovávají, zatímco aktivní jsou schopné zesilovat nebo měnit povahu elektrického signálu a často ke své funkci potřebují vnější napájení.
Elektronické součástky vznikly na přelomu 19. a 20. století a jejich vývoj šel ruku v ruce s pokroky v elektrotechnice a později i v mikroelektronice. Zpočátku šlo o vakuové elektronky, které se v polovodičových materiálech postupně transformovaly do moderních součástek, jako jsou bipolární a unipolární tranzistory, integrované obvody a mikroprocesory. Klíčovým mezníkem byl objev polovodičů, především křemíku, a jejich využití v miniaturních obvodech umožnilo prudký rozvoj výpočetní techniky, telekomunikací, spotřební i průmyslové elektroniky.
Funkce elektronických součástek je dnes tak všudypřítomná, že si bez nich nelze představit moderní svět. Jsou základními stavebními kameny všech zařízení od nejjednodušších domácích spotřebičů až po složité superpočítače, mobilní telefony nebo lékařské přístroje. Miniaturizace, zvyšující se spolehlivost a snižující se cena vedly k masivnímu rozšíření elektroniky do všech oblastí lidské činnosti. Znalost vlastností a principů fungování elektronických součástek je proto nezbytná nejen pro elektrotechniky, ale i pro odborníky v mnoha dalších technických i vědeckých oborech.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)