Solární panel je zařízení, které přeměňuje energii ze slunečního záření na využitelnou elektrickou nebo tepelnou energii. Nejběžnějším typem jsou fotovoltaické panely, jež obsahují články obvykle vyrobené z křemíku. Tyto články fungují na základě fotovoltaického jevu – když na ně dopadne sluneční světlo, fotony dodají elektronům v křemíkové vrstvě dostatek energie, aby se uvolnily a mohly proudit ve formě elektrického proudu. Jeden fotovoltaický panel obvykle produkuje malé množství proudu, proto se v praxi zapojují do větších celků (solárních polí), aby generovaly požadované množství energie pro domácnosti nebo průmyslové objekty.
Kromě fotovoltaických panelů existují i solární termické kolektory, které neslouží k výrobě elektřiny, nýbrž k ohřevu vody nebo jiných kapalin. Uplatnění nacházejí především v systémech na vytápění budov či ohřev vody pro domácnosti a průmysl. Solární termické kolektory využívají absorbéry, které zachycují sluneční záření, přeměňují jej na teplo a předávají je kapalnému médiu kolujícímu uvnitř systému. V posledních letech dochází také k rozvoji dalších technologií, například panelů na bázi tenkovrstvých materiálů, perovskitů nebo organických sloučenin, které slibují vyšší účinnost nebo nižší výrobní náklady.
Hlavní výhodou solární energie je její obnovitelnost a ekologická šetrnost – během provozu nevznikají žádné škodlivé emise. Solární panely mají dlouhou životnost (obvykle 25–30 let), nízké náklady na údržbu a umožňují decentralizovanou výrobu energie, což přispívá k energetické soběstačnosti a bezpečnosti. Nevýhodou je závislost na intenzitě slunečního svitu, což omezuje výkon zejména za oblačného počasí nebo v zimních měsících. Významnou výzvou je také nutnost akumulace přebytečné energie během slunečných dnů a její využití v době, kdy slunce nesvítí. Přesto však solární technologie představují klíčovou součást přechodu k udržitelnému energetickému systému budoucnosti.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)