Elektromagnetická indukce je fyzikální jev, při kterém v uzavřeném elektrickém obvodu vzniká elektrické napětí (a případně elektrický proud) vlivem změn magnetického pole. Tento základní princip objevil v roce 1831 anglický fyzik Michael Faraday. Experimentálně zjistil, že pohybem vodiče v magnetickém poli, nebo naopak změnou magnetického pole procházejícího cívkou, se v tomto vodiči (či cívce) indukuje elektrický proud. Faraday shrnul své poznatky do tzv. Faradayova zákona elektromagnetické indukce, který říká, že indukované napětí v obvodu je přímo úměrné časové změně magnetického indukčního toku tímto obvodem.
Matematicky lze Faradayův zákon vyjádřit vztahem: ( U{ind} = -frac{dPhi}{dt} ), kde ( U{ind} ) je indukované napětí a ( Phi ) je magnetický indukční tok. Znaménko mínus zde určuje směr indukovaného proudu podle Lenzova zákona: indukovaný proud vždy působí proti změně, která jej vyvolala. To znamená, že systém se „brání“ změně magnetického pole – například zasunutím magnetu do cívky vznikne proud, jehož magnetické pole působí proti pohybu magnetu.
Praktické využití elektromagnetické indukce je velmi široké a zásadní pro dnešní technologii. Na principu elektromagnetické indukce fungují například generátory elektrické energie, které přeměňují mechanickou energii (pohyb vodiče v poli) na elektrickou. Stejný princip využívají transformátory ke změně velikosti napětí, ale i bezdrátové nabíjení nebo některé druhy snímačů a elektrických motorů. Elektromagnetická indukce je tak základní stavební kámen moderní elektrotechniky a energetiky, umožňující přenos a výrobu elektrické energie v masovém měřítku.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)