Transformátor je elektrické zařízení sloužící především ke změně napětí střídavého proudu. Jeho činnost je založena na elektromagnetické indukci a skládá se ze dvou základních částí: primární a sekundární cívky (vinutí), které jsou navinuty na společném železném jádru. Když střídavý proud protéká primárním vinutím, vytváří se střídavé magnetické pole v jádře transformátoru, které se podle Faradayova zákona elektromagnetické indukce promítá do sekundárního vinutí a indukuje tam napětí. Poměr počtu závitů primární a sekundární cívky určuje, zda bude výsledné napětí na výstupu vyšší (transformátor se nazývá stupňovací) nebo nižší (snižovací).
Hlavní výhodou transformátoru je možnost efektivního přenosu elektrické energie na dlouhé vzdálenosti. Přenos při vysokém napětí a nízkém proudu totiž snižuje ztráty způsobené odporem vodičů ve vedení. V praxi to znamená, že elektrárny vyrábějí elektřinu o relativně nízkém napětí, která je pomocí stupňovacích transformátorů převedena na velmi vysoké napětí, typicky stovky tisíc voltů, a takto je přenášena rozvodnou sítí. V blízkosti místa spotřeby jsou pak použity snižovací transformátory, které napětí převedou zpět na úroveň bezpečnou pro používání v domácnostech a průmyslu (například 230 V).
Využití transformátorů se však neomezuje pouze na rozvod elektrické energie. Nacházejí uplatnění také v mnoha elektrických a elektronických zařízeních, například v nabíječkách, elektrických přístrojích, měřicích přístrojích nebo v audiosoustavách jako adaptace impedancí. Transformátory jsou navrhovány v různých tvarech a velikostech, od miniaturních pro elektroniku až po obří zařízení vážící desítky tun pro energetické provozy. Kromě toho, že umožňují efektivní a bezpečný provoz elektrických zařízení, představují i nezbytný prvek při ochraně před přetížením a přepětím v síti. Bez transformátorů by byl moderní způsob výroby, přenosu a využívání elektrické energie prakticky nemožný.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)