Ohmův zákon je jeden ze základních zákonů elektrotechniky, který popisuje vztah mezi elektrickým napětím, elektrickým proudem a elektrickým odporem v elektrickém obvodu. Objevil ho v roce 1827 německý fyzik Georg Simon Ohm. Zákon v nejjednodušší podobě říká, že proud procházející mezi dvěma body vodiče je přímo úměrný napětí mezi těmito body a nepřímo úměrný odporu vodiče. Matematicky se tento vztah zapisuje jako U = R · I, kde U je napětí (ve voltech), R je odpor (v ohmech) a I je elektrický proud (v ampérech).
Fyziologické vysvětlení vychází z toho, že vodičem mohou snadněji procházet elektrony, pokud v něm není velký odpor. Vyšší odpor znamená, že je pro elektrony složitější pohybovat se skrz materiál, což vyžaduje vyšší napětí, aby stejný proud vůbec protekl. Materiály, jako je měď nebo stříbro, mají velmi nízký odpor a jsou proto vhodné jako vodiče elektrického proudu. Naopak například guma nebo sklo mají odpor vysoký a proud jimi prakticky neprochází – proto jim říkáme izolanty. Ohmův zákon je však přesně platný jen pro takzvané ohmické součástky, kde je odpor stálý. Existují i součástky, například diody nebo žárovky, jejichž odpor se s napětím nebo teplotou mění (nejsou ohmické).
V praktických aplikacích je Ohmův zákon nezastupitelným nástrojem při návrhu elektrických obvodů, vyhodnocování vlastností elektrických zařízení a při zabezpečování jejich bezpečného provozu. Elektronici a elektrotechnici jej každodenně používají ke stanovení vhodných hodnot rezistorů nebo k ověřování, zda proudy v obvodu nepřekročí mezní hodnoty daných prvků. Ohmův zákon tak tvoří základní stavební kámen nejen v teoretické elektrotechnice, ale i v praktické inženýrské činnosti a je důležitý pro pochopení fungování chytrých zařízení dnešní moderní společnosti.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)

