Základní elektrické veličiny tvoří základ pro pochopení principů elektrotechniky a elektroniky. Mezi nejdůležitější z nich patří elektrický proud, napětí, elektrický odpor a elektrický náboj. Elektrický proud (značený I, jednotka ampér – A) představuje uspořádaný pohyb elektrických nábojů, typicky elektronů, vodičem v důsledku působení elektrického pole. Intenzita proudu udává, kolik elektrického náboje projde průřezem vodiče za jednotku času. Elektrický náboj (značený Q, jednotka coulomb – C) je fyzikální veličina, která vyjadřuje schopnost částic účastnit se elektromagnetických interakcí. Základním nositelem náboje je elektron (záporný náboj −1,602 × 10⁻¹⁹ C) a proton (kladný náboj +1,602 × 10⁻¹⁹ C).
Elektrické napětí (značené U, jednotka volt – V) je rozdíl elektrického potenciálu mezi dvěma body elektrického pole, což je poháněcí síla elektrického proudu. Udává, jak velkou práci je třeba vykonat k přenesení jednotkového náboje mezi dvěma body. V praxi lze napětí chápat jako „tlak“, který žene elektrony vodičem. Elektrický odpor (značený R, jednotka ohm – Ω) charakterizuje schopnost vodiče nebo součástky bránit průchodu elektrického proudu. Odpor závisí na materiálu, délce, průřezu vodiče a teplotě. Základní vztah mezi těmito veličinami popisuje Ohmův zákon: U = R × I.
Tyto tři veličiny – napětí, proud a odpor – umožňují analýzu a návrh jednoduchých i složitých elektrických obvodů. Další důležité veličiny zahrnují elektrickou vodivost (inverzní hodnota odporu, značka G, jednotka siemens – S), kapacitu (schopnost soustavy vodičů uchovávat náboj, značka C, jednotka farad – F) a indukčnost (schopnost vytvářet elektromagnetické pole při změnách proudu, značka L, jednotka henry – H). Bez pochopení základních elektrických veličin je nemožné porozumět fungování elektrotechnických zařízení i každodenních elektronických přístrojů, které využíváme v běžném životě.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)